taková normální neděle
Tak alespoň dneska jsem se chtěla trošku prospat. Jenže první začaly už v 6 ráno mlátit zvony na věži kostela sv. Spyridona. hrůza. Proč ať křestťan či nekřesťan, všichni se prostě musí probudit??

Tady na ostrově je to s tím Spyridonem vůbec docela zážitek. Místní ho považují za svatého, jeho ostatky jsou vystaveny a kostel tímhle teátrem vydělává slušné peníze. Ale tuhle verzi tady nechce nikdo slyšet, co kdyby se Spyridon naštval, že... co kdyby na tom všem přece jen něco bylo. A ta svíčka zase tolik nestojí. A ty zvony ať si teda zvoní, vždyť to snad nikomu tak děsně nevadí.

Nevadí. Nebýt toho, že se mi na to konto vzbudí Ofelie. Nedávno jí byl rok, ale na svůj věk už si umí celkem slušně prosadit svoji vůli. A ta už mě tedy rozhodně tohle ráno dospat nenechá.

Ostrov se začíná probouzet. Na ulici dvě báby v černém /starší generace vdov už černou barvu nikdy nesundá/ a hádají se na celou ulici, kdo mohl postavit tu rezavou pračku na ulici. /já to vím, byl to náš albánský soused, náhodou jsem ho zahlédla ve 3 ráno z okna, když nám odcházela návštěva z večírku../. Doma je ještě trošku chladno, ke snídani si raději něco hodím na sebe. Ale venku už lidé vytahují svoje krámky, vyhrnují se se silným lomozem rolety, prodavačí si tiše a odevzdaně zapalují svoji ranni cigaretu /řecká snídaně/ a čekají, co jim den přinese. Turistická sezona pomalu začíná a tím pádem také konečně nějaká práce a obživa.

Každou minutu se vduch otepluje. Musím obléct děti a vyrážíme na piknik na pláž.

linkuj.cz vybrali.sme.sk