O Nikovi a Marii
Včera jsme u nich byli na skleničce a na rybě. Bydlí hned za rohem.

Nikovi je 58 a je to Adonisův nejlepší kámoš. Meří asi metr devadesát, kouří šedesát denně a vypadá jako světem protřelý cikán. Když ho viděla moje maminka poprvé, rozmouvala mi hned svatbu s Adonisem. Strašně se bála, kam se to dostanu.

Niko v mládí přemluvil Adonise, ať za ním jede do Itálie studovat medicínu. Adonis sice neuměl ani slovo italsky, ale to prý by nemělo tolik vadit. A tak když Adonis dorazil do Itálie, Niko seděl v baru u šesté skleničky whisky a po třech letech studíí neveděl, kde se ve městě nachází budova univerzity. To si Adonis potom zjistil sám a Niko se vrátil do Řecka dělat podnikatele. Vydělal spoustu peněz, vzal si Američanku, zplodil dceru, postavil několik domů, rozvedl se, prodal dům a začal si užívat života. S Adonisem trávili veškerý volný čas, diskutovali o životě, čím víc vína, tím lehčí nebo těžší život, namlouvali si, že už se nikdy neožení, kdo by se zajímal o takové starce a vzájemně si notovali. Jenže pak Adonis potkal mě a Niko měl po večírcích. Nesl to dost nelibě a nechtěl být sám a tak si našel Marii.

Marii je 38. Je to typická řecká kráska s dlouhými černými loknami, divoký pohled, husté černé obočí. S Nikem už má dvě malé dcery. Přes zimu bydlí v Aténách a na jaře se stěhují sem na ostrov. Tady si zatím pronajímají malý byt v 5.patře starého benátského domu. Nahoru se jde po strmých točitých schodech a z jejich balkonu je vidět na přístav. S sebou si sem vždycky dovezou Mariiny rodiče/ aby měl kdo vařit a starat se o děti/ a chůvu/ aby na to babička nebyla sama/.

Loni byteček ďva plus jedna předělali na 4 plus jedna tak, že přistavěli pár příček a najednou bylo dost místa pro všechny.
Jenže Mariini rodiče už nemůžou po schodech nahoru a tak jim Niko pronajal staré skladiště v přízemí, které předělal na garsonku, před vchodem zvenku obehnal kus pozemku plotem a překryl bambusem a už byla hotová i zahrádka. To, že tím zabral někomu parkoviště moc neřešil a že kolem jsou samá auta a každý do jejich malinkaté zahrádky může koukat z okna taky ne.

Mezi přízemím a pokrovím je zaveden domácí telefon a každou chviličku se ozývá: bzzzzz.... Mariiiiiiiiiaaaaa, pošli dolů pleny!!
A Maria jde na balkon, na kladce je provaz s košíkem, dá tam pleny a pošle dolů. Za chvíli zase: bzzzz.... Nikooooo, pošli nahoru vodu!! a takhle to probíhá celý den.

K dokonalosti tenhle systém dovedl Niko, který nemá chuť chodit nakupovat do supermarketů a tak se domluvil se sousedem, který zde má otevřen malý koloniál, že mu zavolá, co potřebuje a aby nemusel ze schodů dolu, pošle košík na kladce, vytáhne nákup, dá do košíku peníze a obchodník zase odejde do svého obchodu.

Včera grilovala na "zahrádce" paní Jota, Mariina matka. Grilovala obrovskou rybu a všem udílela rozkazy, zatímco pan Jorgos, otec, nás nudil svými historkami o tom, jak dělal instalatéra premiérovi, které už jsme slyšeli snad tisíckrát. Venku parkovala a vyparkovávala auta. Z oken se na nás dívali sousedé a bylo slyšet každičké naše slovo. Kouř z grilující se ryby stoupal do okna staré paní v prvním patře, která začala situaci řešit nepříčetným křikem. Maria nahoře uspávala děti. Šla jsem si za ní popovídat. Asi v půlnoci se ozvalo" bzzzzzzz, Mariiiiaaaa, vytahni košík.
Maria vytahovala láhev vína, whisky a karton cigaret. Byl čas jít spát...

linkuj.cz vybrali.sme.sk