Výlet za kulturou.
Pravda je, že dříve jsem byla poměrně kulturní člověk. No, kulturní... Alespoň jednou za čas jsem zašla v Praze do kina nebo na nějaký koncert do Malostranské Besedy. Tady na ostrově té kultury jednak moc není a také bych na ni neměla moc času ani peněz.

Naposledy jsem byla v letním kině před 7 lety s Adonisem, což dopadlo kravavě /viz příspěvšk Madam Fusserau/, jinak za vrchol kultury v současné době považuji tlustou řeckou zpěvačku v řecké taverně nevalné kvality.

Předevčírem jsem ale měla chuť někam vyrazit. Adonis byl ale nemocný a ještě k tomu má nejraději tu kulturu až poté, tedy sklenku v nějaké hospůdce po akci, bez koncerů se docela dobře obejde. Naštěstí mi zčistajasna zavolala moje o dvacet let starší irská kamarádka Eileen, jestli bych s ní nešla do staré pevnosti na představení irské hudby a tanců. V stupné 25 Eur. Ehmmm...

Dohodly jsme se, že se sejdeme nejdříve na drink u ní doma, abychom probraly strategii, jak se do pevnosti dostat na koncert za co nejnižší cenu, popřípadě zdarma. /Kdo teď právě vzdychá, ach, ti Češi v cizině, upozorňuji, že většina šílených nápadů pocházela z irské hlavy Eileen.../. Po dlouhé bouřlivé diskusi, která nic neřšila, jsme se sešly s další Irkou a její poloirskou a polořeckou dcerou a vyrazily v poločase koncertu na věc. Eileen ještě jako správná Irka sbalila do igelitky několik piv, přidala k nim pár ledových bloků, aby nezteplala, přece nebudeme koukat na Iry jen tak nasucho.

Tvářily jsme se jako nic netušící turistky, které se jdou projít po krásách večerního města. Závora před vchodem do pevnosti nás však zastavila. Byla zrovna první přestávka a u vchodu postávala paní uvaděčka, která se hned měla ke kasírování. Všechny čtyři jsme se na ni nechápavě podívaly a shodně řekly: -Kafé??
Opravdu, hned nad prostorem, kde se koncerty pořádají, se nachází velmi luxusní kavárna. Okamžitě jsme byly vpuštěny dovnitř. Zde se zase vyplatila má zkušenost z procházek s dětmi, pevnost mám totiž dokonale prolezlou. Hned jsem věděla, jak kavárnu obejít a dostat se na koncert. Uff, první část prošla.

Byl vlahý teplý večer, Irové zase začali hrát. Všechny jsme si vylezly na zadní zeď pevnosti, odkud byl nádherný výhled, otevřely si své plechovky s pivem a nadšeně poslouchaly. Pravda je, že sem do tohoto prostředí se ani tanečnice v černých punčocháčích ani skvělí hudebníci hopsající do rytmu keltské hudby moc nehodili. Publikum bylo také poměrně vlažné. Já jsem si to ale užívala. Fascinovaně jsem pozorovala tlusté zdi nádherně nasvícené prastaré benátské pevnosti, moře ozářené měsíčním svitem a hvězdnou oblohu. Na světě je opravdu nádherně.

P.S. Abych nebyla tak strašná držgrešle, koupila jsem si CD té skupiny. Jmenuje se Ragús a je skvělá. Když jsem pak ale celý patnáctičlenný ansámbl chtěla pozvat na drink, Eileen mě rychle odtáhla pryč. Nic se prý nemá přehánět.

linkuj.cz vybrali.sme.sk