tchýních a synech.



Matka. Tenhle pojem je tady na jihu velice silný. Matka je Někdo. Na první pohled by se zdálo, že jsou to uťápnuté ženy háčkující na zápraží poté, co nakrmily rodinu, ale opak je pravdou. Matky mají velice silné a stabilní postavení v řecké společnosti.

Řecké matky se dělí na dvě skupiny:
- ty, které porodily alespoň jednoho syna /bravo, říkají všichni/
- ty, které neporodily ani jednoho syna /hmmm, to nevadí, říkají ostatní se sklopeným zrakem/

Když za mnou sem na ostrov přijela před mnoha lety moje maminka, tehdy ještě s jistými obavami kam a hlavně za koho se její milovaná dcera provdala, řekla jí jedna Irka žijící zde už celou věčnost:“ Víš, manželku muž miluje jen několik let po svatbě, avšak matku miluje celý život...“.
Tohle moji maminku moc neuspokojilo, mě už o trošku víc, když jsem posléze otěhotněla a věděla, že čekám syna a všichni mi poklepávali na rameno a říkali bravo...

Řecké matky ale své syny nejen milují, ony jsou s nimi svázány pupeční šňůrou na celý život. Nejedna moje česká kamarádka tady provdaná si stěžuje, že manželství s Řekem by mohlo být docela fajn, nebýt tchýně, která bydlí o patro níž /výš, vedle zprava či zleva/ a která stále ještě nepochopila, že už se o svého čtyřicetiletého plešatícího synáčka opravdu nemusí starat. Snaše samozřejmě nevěří, že to dokáže tak, jako ona a činí různá opatření, která snachy naprosto vyvádějí z míry, v krajním případě je navždy odvádějí z domu manžela.

Jana, která žije asi 15km ode mne na vesnici, ke mě přišla v začátcích svého manželství s brekem, že jí tchýně chodí domů bez upozornění nebo zaklepání, projde jí celý byt, prstem přejede po nábytku, aby zjistila, zda se tam od včerejška, co dělala to samé, neusadil prach, nakukuje v kuchyni pod pokličku, aby věděla, co se jejímu synáčkovi připravuje k jídlu a o hodinu později dorazí znovu s kastrůlkem, kde je jedna porce jídla pro chudinku malou nekrmenou..... Rivalita mezi tchýní a snachou je zde velmi silná, o to vícm když je snacha cizinka.

Synové se na oplátku chovají tak, že i když svoji matku milují nade vše, dělají si z ní naprostou služku. /Že by jejich láska pramenila hlavně z toho, že matka vždy udělá to co chtějí a to bez reptání??/. Byla jsem svědkem nejedné situace, kdy dospělý syn přijde domů k rodičům, usadí, se, zapálí si cigaretu a zahlaholí:“Mana, fere..“- tedy, matko, přinášej. A matka, celá růžolící, běží, vaří kafe, nalévá ouzo, snáší různé dobroty a lahůdky, které speciálně připravila pro synovu návštěvu a je, šťastná, že pro Něj může cokoliv udělat. Tohle mě vždycky spolehlivě dovede nadzvednout ze židle, protože muži se pak tímto způsobem, jak byli vychovaní, chovají také ke své ženě.

Já jsem naštěstí těchto typických projevů lásky mezi synem a matkou ušetřena, Adonis zcela zřejmě miluje mne víc, než svoji matku, takže snad ani nemám na koho žárlit /kromě všech mých krásných mladých kamarádek, které za mnou pravidelně chodí, z čehož má Adonis neskrývanou radost/.

Janýska se také snažím vychovávat tak, aby to jednou neodnesla jeho žena. Chci, aby byl pracovitý, galantní a neodděloval striktně mužské /posezení v kavárně/ a ženské /praní, vaření, uklízení, nakupování, žehlení, opečovávání atd../ práce. Když po mě chtěl ve svých dvou a půl letech dětskou kuchyňku, ráda jsem mu ji pořídila a od té doby peče, vaří, smaží, když chce, abych mu něco podala, učím ho poprosit. Ale vzhledem k tomu, že jsem celou tuto pozornost zaměřila na něj, abych z něj nevychovala klasického řeckého synáčka, trochu mé pozornosti unikla malá Ofelie, která si nezřízeně vymýšlí a všem rozkazuje. Dnes ráno seděla ve své vysoké židličce, bouchala lžičkou do plastikové podložky a křičela: „mama, fere!!“...

linkuj.cz vybrali.sme.sk