...a vlastenectví ve školce
Ten den, kdy se Řecko dostalo z pod turecké nadvlády, bude až v neděli. 25. března. Ale dnes je pátek a tak děti ve školách a školkách slavily už dnes.

Ráno jsem vytáhla chuděrku Ofelii z postýlky, Janýskovi rychle připravila snídani, černé kalhoty a bílé tričko, tak jak to měl předepsané a vyrazili jsme do deštivého rána o trochu dřív. Abychom stihli koupit po cestě rohlík, protože Ofelie neměla čas se nasnídat a taky abych pak ve školce našla místo k sezení na předních židličkách a mohla fotit.

Do školky jsme dorazili těsně před devátou, pár rodičů a dětí už tam kupodivu sedělo, ale klasicky se čekalo, až přijdou všichni, i známí opozdilci. Program nakonec začal v půl desáté, kdy už bylo v malé třídě téměř nedýchatelno.

Jako poslední dorazil chlapeček Jasonas. Je strašně zlobivý, ale žádná učitelka se ho nedováží napomenout, protože jeho tatínek je profesor na místní univerzitě a ve všech budí velký respekt. Maminku Jasona ještě nikdo nikdy neviděl. Tatínek je ale malý, obtloustlý, plešatý pán s obrovskými brýlemi a Danielle mi nedávno vyprávěla, jak ho jednou s malým Jasonem potkala na ulici a on na něj opravdu hrubě a agresivně řval.

Teď se Jasonas styděl jít dopředu, kde měly děti říkat básničky. Tatínkova tlustá tvář zbrunátněla vzteky a prudce chytl svého syna pod paží, pohrozil mu, že si to s ním jinak doma vyřídí a odvedl ho na stupínek. Tam už si plačícího chlapce vzala do náruče paní učitelka a my s Danielle jsme se na sebe významně podívaly, já jsem jí pošeptala, že tatínek Jasona má tvář jako vystřiženou z novin o pedofilním vrahovi a Danielle na celé kolo vyprskla smíchy a souhlasně pokývala hlavou.

Konečně začalo představení. Všude byly rozvěšené řecké vlaječky, některé děti navléknuté do modrobílých krojů a všechny recitovaly svoji básničku. Některé ji samozřejmě v tu chvíli zapomněly, nevadí, rodiče zatleskali a na řadu šlo další dítě. Básničky o vlasti, o krásné přírodě, o tureckých nepřátelích a o tom, jak Řecko milují nade vše.

Daniellin řecký manžel mi pošeptal, že tahle nenávist k Turkům se tady snad bude živit po nespočet dalších generací a jakási babička ho zepředu změřila přísným pohledem a pohoršeně zasyčela:“ pssss, tiše!“

Nakonec děti zazpívaly řeckou hymnu a všichni ve třídě povstali. Na tabuli bylo obrovským písmem napsáno: Elefteria i thanatos, nebo-li: Svobodu nebo smrt.

A tohle úsloví z dob válek proti turecké nadvládě nejen zapříčinilo vznik řecké vlajky /na každou slabiku slova „elefteria“ je určen jeden modrý pruh a na každou slabiku slov „i thanatos“ je určen jeden bílý pruh, přičemž modrá je barva oblohy a bíla zpěněného moře/, ale celé řecké mentality. Řekové jsou na svoji zemi hrdí, svobodu by nevyměnili za nic na světě a to také učí už od malička své děti.

Zda-li si to malé děti pak opravdu správně vyloží, vám sem za pár let možná napíšu...

linkuj.cz vybrali.sme.sk