Velký Pátek
Konečně vysvitlo slunce. Dnes je národní svátek a i Adonis má výjimečně volno. Po včerejším nedorozumění se snaží a dělá mi vajíčka, tousty a čaj.

V 10.00 mi volá Miriam. Už je venku s malou Sárou, musela přijet brzy, jinak by už tady ve městě nezaparkovala.

Za chvilu se potkáváme. Jakoby kouzelným proutkem mávnul, je prostě nádherně. Sluníčko praží na náměstí, kde si s Miriam dáváme pivo s limonádou. Děti se dívají na exotického pouličního umělce, co si sem přijel trošku vydělat.

Za chvilku přicházejí další.Sledují artistu na provaze a tleskají. Děti jsou nadšením bez sebe a my taky, protože nám dávají chvilku klidu.

Hlouček kolem artisty se rozšiřuje, najednou ale přichází tlustý pětačtyřicátník, kope pouličnímu umělci do kufříku s penězi a řve na něj, ať vypadne.

Nesnáším bezpráví. Kolem totiž jsou rozestavěné nelegální stánky s cukrovou vatou a serepetičkami za hříšné peníze, každý chce vydělat na velkém pátku a najednou tohle. Ten chlápek nemá ani uniformu, nic, co by ho opravňovalo k tomu někoho vyhazovat. Nějaký pán se zastane artisty, chlápek se na něj vrhá, do toho já prosím, Miriam, aby pohlídala děti. Přibíhám do roztržky /ne, že bych měla svaly, ale čím víc nás bude proti němu, tím lépe, nenávidím okounějící lidi, kteří pak rozebírají drama v hospodě/, chlap se vrhá na tátu od dětí, chytá ho pod krkem a vyhrožuje, dav se rozchází a artista sklízí své saky paky.

Za 15 minut vidím toho šíleného chlápka zase. Odbíhám se ho zeptat, co tohle všchno mělo znamenat, zda má nějaký průkaz opravňující ho k takovému zákroku. Pletou se mi slova nervozitou, určitě mě jako cizinku pošle...

Neposlal. Jal se mi vysvětlovat, komu a čemu slouží, dokonce mi ukázal služební vůz a začal vyhazovat stánkaře a cikány s balonky. Strašně jsem se rozčilila, každý tu je nelegálně a všichni Řekové jsou na to hrdí, ale dnes je Velký Pátek, vysvětlil mi, potřásl rukou a odešel. Stánkaři, kteří tvrdili, že musí vychladnout olej a pak to zabalí, prodávají dál svůj popkorn a nesmysly. Jen milý artista odešel. Ten jediný, který nás tu bavil. Slíbila jsem mu zítra pozvání na drink.

Odpoledne už se nedá prorazit městem. Začínají chodit procesí. Koukám na ně z okna, zatímco Adonis vaří slepičí polévku.

Lidé se shromažďují před kostelem Sv. Spyridona, loktem prorážejí mezi davem, aby mohli zapálit co největší svíčku. Pochod začíná. Kristus je křižován a zní pohřební melodie ze všech stran: /škoda, že to tu nemohu dát na video nebo do not, ale ta pravá zní takhle/
GGFEGFEFGE EEDEFGFISGAG AAAGAGFE FEFGE... vím, že tohle je asi těžko pochopitelné, ale kdo si to umí zahrát na kterýkoli vnástroj, bude mít aspoň trošku představu. Ta melodie je nádherná a strašně smutná.

Děti v uniformách. Ať už skautů, škol, či jiných organizací. Dechové orchestry, jeden za druhým. Navečer už tu není k hnutí. Jsme pozváni k mé sedmdesátileté svědkyni Lily, která má balkon přímo nad centrem dění. Nemůžu stát v davu, Nejde mi to.

Velký Pátek. Ukřížování Krista. Největší svátek v roce tady v Řecku. Ví opravud někdo, o co jde? Kromě zapalování svíček a křižování se na každém rohu?

Zvony stále odbíjejí. Teď až do konce velikonoc nepřestanou. Mám je ráda, jsou součástí mého života zde. Akorát pořád dumám, zda-li je někdo z přítomných tisíců opravdu Křesťan...

linkuj.cz vybrali.sme.sk