o studentkách a plážovém voyerovi...


Tohle období mám, kromě jiného, moc ráda. Je už totiž nádherně teplo, ale není nesnesitelně vedro. V noci se dá spát pod lehkou přikrývkou a večery jsou teplé a dlouhé. První letadla už přiletěla a pvní turisté letošní sezóny se procházejí ulicemi města. Ještě tu ale není narváno, ještě je klid, moře už se pomalu otepluje a já jsem zatím nezačala pracovat. To je na tom snad to nejlepší.

Můžu si dělat co chci. Snažím se být s dětmi pořád venku. Chodíme na městskou pláž, kde si Janýsek staví nekonečné věže z kamenů a Ofelie se brouzdá nožičkama v moři.

Dnes se tam, kam chodívá jen málokdo, protože místní touhle pláží pohrdají a cizinci ji nenajdou, sešlo nečekaně asi 15 dívek, které jsem zpočátku nemohla nijak identifikovat. Některé byly úplné blondýnky s modrýma očima, jiné zase černovlásky tmavší pleti, jedna Asiatka, dvě černošky. Všechny se spolu vesele bavily anglicky, skákaly do vody, natíraly si záda krémem na opalování a dělily se o svůj piknik.

A pak jsem se s jednou dala do řeči. Zjistila, jsem, že jde o studenty výměnného programu Erasmus. Většina z nich přijela na půl roku studovat hudbu nebo jazyky. Všechny si ostrov zamilovaly tak, že se žádné z nich nechce zpátky.

Ofelie začala být unavená a zcela nepříčetně ječet, Janýsek zase pořád o něco škemral a já jsem si, trošku vystrašeně, opět všimla podivného chlapíka, kterého už pozoruji delší dobu. Chodí na tuhle pláž sám, na sobě černé brýle a kšiltovku,na tom by nebylo nic divného. Ale on jen sedí, kouří a upřeně se dívá. Na mě, na děti, na studentky. Jednou mě poté, co jsem ho zpozorovala poprvé a významně se na něj zadívala, když si vzal do ruky klacek a začal předstírat, že střílí ptáky, oslovil a ptal se, jakoby mě znal odjakživa, jak se teď mám, co dělám, že je divné, že si ho nepamatuji, on že mě dříve pozoroval z baru naproti našemu domu, který je teď zavřený.

Začala jsem se ho trochu bát a jenom zadoufala, že se sem chodí dívat na ty mladé studentky.
Pomalu jsem odcházela a otočila se ještě jednou směrem k moři. Chlapík tam pořád seděl s upřeným pohledem a já se znovu zadívala na smějící se dívky. Trošku jsem jim zazáviděla tu bezstarostnost, mládí, veselou náladu a bezelstnost.

Zatímco já se tady utápím ve svém stihomamu, že mě už delší dobu někdo sleduje...

linkuj.cz vybrali.sme.sk