a jiné zážitky
Ano, boj o pacienta přiostřil. Dvě soukromé kliniky na ostrově, které se navzájem nenávidí, si škodí, ale nejen sobě, nýbrž i některým pacientům, které kvůli nesmyslům uspávají, aby jim udělali nesmyslné operace. Jakákoliv etika je fuč… Co nadělat?

Já beru zatím život s rezervou a veskrze pozitivně. Mám život opravdu ráda. Miluju svoje děti a svého manžela, své rodiče, setry a další příbuzné a kamarády a doufám, že se nenechám ovlivnit a zkazit penězi./Pokud nějaké kdy budu mít…/

Proč o tom tak najednou píšu? Adonise totiž před několika dny srazilo auto, když jel na motorce. Banalita. Nic moc se mu nestalo. Řekyně vyjela ze stopky a místo, aby se lekla a omluvila, začala na něj křičet. Měl cestu za dost nemocnou holčičkou, takže nemohl čekat dvě hodiny na policajty. Dal paní své telefonní číslo a jel co nejrychleji na místo určení. Tlustá řecká děva řvala dál. Jak typické pro lidi, co jsou v neprávu.

Já jsem šťastná, že má Adonis pouze bolavou ruku od naražení. Nic víc, nic míň. Ať už to nakonec zaplatí pojišťovna toho, kdo nemá tolik známých…….Ale člověk si trošku přerovná priority.

Podruhé v životě se mi stalo, že jsem se seznámila s někým na základě své “Ostrovanky”. Na dovolenou sem přijela rodačka ze Vsetína, která mi přivezla flašku slivovice a stavebnici značka Walachia, jako z Valašska, pro děti. Je zvláštní se setkat s někým, s kým si tykám přes internet. Tentokrát naštěstí pozitivní zážitek. Možná se ještě setkáme, i když pravda je, že po 11 letech v cestovním ruchu jsem se setkala s tolika přijemnými lidmi,že i kdybych chtěla, nemohla bych se jim věnovat, i kdybych žila do svých 130 let…



A pak Adonise zavolali k nějakému vážnému případu. A já jsem jela s ním. Občas ho takhle podporuju svým doprovodem. A pak jdeme spolu někam na drink. Romantika po 9 letech: Existuje ještě? U nás ano.Zašli jsme spolu na rychlý Mythos, řecké pivo, docela dobré a pitné. V taverně na hlavní silnici, kde seděla úplně opilá pětačtyřicátnice, sama, u třetího džbánku vína a smála se zmateným úsměvem na celý svět, až jsem v jednu chvíli zaváhala, jestli to není nějaká moje známá, protože já mám strašně špatnou pamět na obličeje.

Do toho přišla prababička majitelky taverny, kam Adonis kdysi jako dítě chodíval, dali se do řeči a zjistili, že prababička peče ještě pořád to samé kuře na paprice jako pře 50 lety. Jaká radost. Z obou stran.

Okolo jezdila auta, autobusy, motorky, Taverna odsouzena k zániku kvůli své poloze.Škoda, přes množství komárů měla své kouzlo. Mívala. Možná před mnoha lety.Teď sedíme na dekadentním místě, plném hluku, prázdných stolů a tří generací. Malé mimino, které sotva začalo chodit, zrazjue babička či prababička od vstupu do slinice.

Adonis opět, to je klasika, vypráví na potkání svůj životní příběh, který nikoho nezajímá. Chcete ještě jedno pivo? To je to jediné, co dnes lidi zajímá. Máte ještě další dvě Eura padesát? Máme, a proto se tváří zdvořile. Slunce zapadá nad panelovými budovami turistických ubytoven. Popeláří stávkují. Je vedro, všudse smrad a pobíhající krysy. Je čas jít domů, sednout si pod větrák a probrat všechno v klidu u darované Tullamore Dew…

linkuj.cz vybrali.sme.sk