/Aneb Duno, promiň, tohle je normálně tvoje parketa/
Malá Ofelie, které jsou dva roky a skoro 5 měsíců, se rozhodla, že mě bude trošku napínat s chozením na nočníček. První úplně odmítala na nočníku sedět, sem tam si později laskavě sedla, ale jen tak, aby mě trošku vyprovokovala. Začala křičet:“čůlat čůlat“, tak jsem s ní bežela, abych ji svlékla a ona si sedla a ...nic a nakonec se mi vysmála. Normálně a sprostě vysmála.

Asi před týdnem to najednou začalo jít. Všichni jí tleskáme a Janýsek pilně sleduje, kdy se Ofelie vyčůrá, protože kromě ní dostane odměnu i on. Všechno by běželo jako po drátkách, nebýt nových bonbonků, úžasných měkkých karamelek, které jsme objevili dnes. Ofelii opravdu zachutnaly. Když se vyčůrala poprvé a dostala karamelku, zamyslela se a řekla:“ to neni bonbonek, to neni čokoládka, co to je?“ „Karamelka“, odpověděla jsem já. Ofelie s vítezným křikem karamelka utíkala na záchod a od té doby, teď už jsou tomu dvě hodiny, chodí každých 5 minut na nočníček a vždycky tam něco vyrobí. Poté mi vítězoslavně přinese nočníček s nepatrným nákladem /kde se to v tom dítěti pořád bere?/, koukej mami, kde je karamelka a běží zase. Karamelky došly a já nevím jak dál, tohle už moudré knihy neřeší.

Janýsek zase začal chytračit jiným způsobem: nedávno si chtěl koupit v kisoku nějaké šílené Pokemony, takové malé plíšky s obrázky na řetízku, tak jsem na to přistoupila jen v případě, že si to koupí za svoje.To také udělal a pak hrdě nosil na krku řetízek s plíšky a po ulici si s tím vykračoval se zdviženou hlavou.

Minulý týden mi najednou vyčítavě povídá:“ Maminko, kdy půjdeme zase do kostela? Už jsme tam strašně dlouho nebyli“. Překvapeně jsem se na něj podívala, protože do kostela nechodíme moc často kvůli tomu, že se tam děti dost nudí a zlobí. „Ty chceš jít do kostela? No tak půjdeme v neděli“, odpověděla jsem a pořád jsem se snažila přijít na to, kde se v Janýskovi vzalo to náhlé křesťanské znovuzrození.

V neděli ráno jsme se hezky oblékli, Janýsek si sám učesal vlásky na „Jindru Hojera“ a když jsme vycházeli z domu, povídá mi:“Konečně mám pořádnou slavnostní příležitost, abych si na sebe mohl vzít řetízek s Pokemony“, a s posvátnou pečlivostí si natáhnul řetěz přes hlavu, po vzoru vysokých pravoslavných papalášů...

linkuj.cz vybrali.sme.sk