a viry...

Dívám se z okna na špinavou, šedivou teď, vidím, jak se hýbe prádelní šňůra na kladce, natažená od jednoho sousedovic okna k druhému. Bude pršet, albásnká sousedka sklízí prádlo.

Okno je otevřeno a do místnosti stoupá z ulice nechutný pach kanalizace. Na ten jsme si tady už před deštěm a bouřkou zvykli. Ale tentokrát je to něco jiného.

Zjistili jsme, že nám do naší garáže odtéká kanál z ulice. Hnus. Částečně je to zřejmě způsobeno námi, neboť když pustím vodu v kuchyni nebo v koupelně, kanál se začne vyplavovat. Ale u nás už byl instalatér a konstatoval, že v našich trubkách nic bloklého není. Pak si vzal sto Eur a byl pryč.

Jenže smrad pokračoval a do garáže nám tečou fekálie celého sousedství. /Kdyby to alespoň byly jen ty naše.../. Adonis zašel na hygienu, odtud poslali dva instalatéry, kteří řekli, že tohle je naše věc a zase zmizeli.

Celý zoufalý manžel zašel, chtě nechtě, za dělníky od nás ze sousedství. Petros a Jerry. Otec a syn. Stejné montérky, stejné hřebíkovité vlasy úplně bílé od malty. Večer místo za ženskýma chodí do místní kavárny, kde s ostatními muži popíjejí kafe, někdy domácí vínko, mastí karty a taky hrají na kytaru a zpívají tklivé řecké písně. Adonis je v kavárně opravdu našel. Slíbili, že přijdou nazítří.

To mělo být včera. Čekala jsem na ně celé dopoledne a nic. Pomalu ukládám další a další nádobí do myčky a doufám, že než se myčka naplní, bude problém vyřešen a já ji budu moci zapnout.

Včera večer za Petrosem a Jerrym zašel Adonis znovu. Slíbili přijít dnes ráno mezi 8. a 9. hodinou. Nic. Konečně se objevili kolem desáté. Stáli, pokuřovali, potom si vyžádali otevřít garáž, aby si mohli vzít hadici s vodou a pak už jen dvě hodiny chodili okolo kanálu a stříkali vodu okolo, zapalovali si další a další cigarety, sem tam někam šťouchli nějakým drátem a když konečně dorazil Adonis, řekli, že nic udělat nemůžou, že se bude muset rozkopat chodník, ale to oni nemohou bez povolení.

Adonis došel znovu na hygienickou stanici, tam řekli, že s tím nic nenadělají /úplně vidím úředníka, jak u kafíčka s cigaretou v ruce jen vyfukuje kouř a pokyvuje hlavou nahoru a dolů a jazykem dělá mlaskavý pohyb, něco jako:ttťť, co znamená jasné: vodprejskni, tady nic nevyřešíš.../.Takže zbývá už jen sehnat povolení, člověka, který to rozkope, vyčistí trubky a zase zadělá a bude snad klid, alespoň an chvíli, než přijde něco jiného. Já už se pomalu smiřuju s tím, že budu nádobí muset umývat ve vaně, a to ne jen jednou, ale zřejmě do vánoc.

Mezitím nám začalo zatékat do domu střechou a tak chytáme vodu do dětské vaničky, kterou mám ještě po Ofélii.

Adonis nervozně pobíhá od garáže až po střechu a já jen bezmocně sleduji ťápoty od staletého prachu z půdy směrem dolů a ťápoty od...???... směrem nahoru.

Sedím u počítače a snažím se přijít na jiné myšlenky. Ofélie mi utírá svůj usoplený nos do čistých kalhot a mě na obrazovce vyskakuje červený vykřičník. Upozornění AVG: máte 9 virů....

Prudce se rozpršelo. Utěšuji se tím, že po dešti vždycky přece musí vysvitnout sluníčko...

linkuj.cz vybrali.sme.sk