a řecké školní příběhy


O paní učitelce-modelce, která chce, abych na své dítě mluvila výhradně řecky, jsem se zde už zmiňovala. Kvůli ní jsem nabyla dojmu, že Janýskova školka je bohužel naprosto netolerantní k cizincům a i jinak přísná a neshovívavá.

Zase jsem se jednou spletla. K neshovívavosti musím uvést následující příklad. Těsně před vánoci jsem při čekaní na Janýska potkala před školou jednu svoji kamarádku, jejíž dcerka sem chodí do školky. Čekala na ni se svojí mladší holčičkou na školním dvorku, kde si o přestávkách hrají děti, foukal dost silný vítr a najednou „bum! bác!“ a těsně vedle tříleté holčičky dopadl ze čtvrtého patra sousedního domu těžký květináč naplněný hlínou, který se rozříštil na malé kousíčky.

Všichni rodiče ztuhli napětím. Po chvilce, kdy jim došlo, co se mohlo stát, se babičky a matky začaly křižovat a muži si z nervozity museli zapálit. Kamarádka Míša mi oznámila, že i když je nevěřící, jde si teď hned zapálit svíčku ke Svatému Spyridonovi.

Zajímavé bylo, že nikdo nic neřekl. Celý incident viděla školnice, která poslala pro majitelku zmíněného bytu, přišla třesoucí se žena s lopatkou a smetáčkem, osmkrát se pokřižovala, zametla hlínu, posbírala střepy a odešla. /Prý je to manželka pravoslavného popa, šeptaly si ostatní matky, zatímco se znovu křižovaly/. Já jsem celou věc nahlásila ve škole a čekala, že ostatní květináče z jejího okna zmizí. Alespoň mě o tom ujišťoval milý ředitel školy, který, neoholen, s cigaretou v ruce, rozcuchaným zbytkem vlasů a špinavými džínami, vypadá, jako kdyby se právě vrátil ze sběru oliv.



Předevčírem mi najednou volá jiná Češka z ostrova a překotně mi do telefonu vypráví: „Pamatuješ na tu Janu, co má dítě s Čechem a pak si tu našla toho chlápka z minimarketu a udělala si s nim další dvě děti a pak zas zmizela? Tak ta je zas tady a chce dát tu svoji českou holku tady do školy, jenže nikde ji nechtěj vzít, protože neumí ani slovo řecky. A víš, kde ji nakonec vzali? U Janýska ve škole. Pan ředitel prej říkal, že tam maj cizince rádi a že maj s Prahou dobrý kontakty a jezděj na výměnný zájezdy!“ Docela jsem se tomu podivila, protože když se šel Adonis na podzim pana ředitele zeptat, jestli je v pořádku, že Janýsek pojede na měsíc do Prahy, ředitel si myslel, že se jedná o Pargu, městečko na protější pevnině.

Včera jsem Janu před školou potkala. Vyzvedávala tam svoji jedenáctiletou dceru, která vycházela ven s brekem, protože za celý den ničemu nerozuměla. Ukázala jsem ji Janýskovi a prosila ho, aby jí třeba o přestávce pomohl nebo přeložil to, co chce říct. Janýsek se na mě zahleděl velikýma očima:“Mami, ale nám paní učitelka zakázala ve škole mluvit jinak, než řecky...“. Obrátila jsem oči v sloup a oči mi mimoděk zabloudily do okna ve čvrtém patře: Tam stála stará paní a zalévala kytky v nových květináčích hrdě se tyčících na prastaré římse....

linkuj.cz vybrali.sme.sk