ani když jde o peníze...
Modré kontejnery na recyklování odpadků z mnoha míst na ostrově zmizely. Jen tady u nás ve městě ještě jsou a já jsem po dlouhé a zralé úvaze začala znovu recyklovat, i s tím rizikem, že můžu být považována za Němku nebo za blbou, jak mi jednou řekli popeláři.

Pravda je, že jsem na Silvestra němě přihlížela tanci popelářů, kteří mrštně a rychle, bez jediného slova, sváželi všechny odpadky dohromady, modré i zelené kontejnery a když jsem se jich ptala, proč to dělají, trošku se tentokrát zalekli, řekli, že na Silvestra není dost pracovních sil, ale zato hodně odpadků a ještě se mi omluvili, prý ať to nikde neříkám..!!

Evropská Unie se dokonce začala starat o to, aby se cizinci žijící v Řecku naučili bezplatně řecky a zřídili k tomu potřebná zařízení. Chvályhodné a je jenom věčná škoda, že si to všechno tutlají pro sebe a nikomu to neoznámí, takže nikdo nic neví a informace se v době internetu předává jako za dávnách časů- od jednoho člověka k druhému.

Jako veškěré další informace. Těch kurzů a nabídek je zřejmě opravdu hodně, ale bohužel, nikdo si není jist, kdo na ně má nárok a kdy a kde a jaké se konají, takže se často nekonají vůbec pro malou účast.

Jedna moje známá mi vyprávěla, jak se jako nezaměstnaná šla poptat po nějakých kurzech. Na jistém úřadě jí nějaká paní s tajemným výrazem ve tváři prozdradila, že se v rámci programu EU konají zimní počítačové kurzy pro nezaměstnané, na kterých je, když se člověk přihlásí, povinná účast a po skončení za tři měsíce bude všem účastníkům vyplacena poměrně vysoká částka peněz za jeho absolvování.

Moje známá se tedy přihlásila a od té doby chodí na 11.hodinu do jakési třídy, kam se zapíše, sedne si do lavice, kde háčkuje, zatímco ostatní účastníci si chatují na internetu a školitelé pokuřují na chodbě. Ve 13.00 se zase spokojeně rozejdou. Všichni tam chodí ne z důvodu naučit se pracovat s počítačem, ale dostat slíbené peníze. Jak žáci, tak učitelé.

A tak je to se vším. Na Korfu je v zimě zhruba 70% nezaměstnaných, většina z nich bere podporu, ale nikdo vlastně pořádně ani pracovat nechce, protože zima je přece k odpočinku. Jako je den k práci a noc ke spánku, stejné je to tu s létem a zimou.

Na náměstí už se dva týdny povaluje rozbité sklo, zřejmě pozůstatek nějakého divokého alkoholového opájení místní sprejařské komunity, přesně v místě, kam si děti chodí hrát a jezdit na kolech.

Na nábřeží v „Garitse“ padá starobylá benátská hradba. Nad ní se před několika lety propadl strom do horoucích pekel. Hradba je sešněrována ocelovými lany, aby se nesesunula přímo na jachtingový klub, kde se děti učí plachtit na malých plachetničkách a kolem propadliště je několikrát omotána plastiková páska.

Na dětském hřišti jsou betonové ohrádky na písek-bez písku. Děti si tam pak svými lopatičkami škrabkají udusanou hlínu a cigaretové nedopalky.

Hlavní město Korfu se dostalo na seznam organizace UNESCO, ale hrozí mu vyloučení pro nedodržování stanovených podmínek. Lidé si v historické části města nechávají nainstalovat zakázaná plastová okna a hliníkové okenice, po domácku vyráběné markýzy a na benátské domy sem tam přilípnou nějaký ten betonový balkonek.

Ale kdo by se tímhle vším zabýval. Když je venku hezky a člověk si může dát ouzo na náměstí, proč si kazit život přemýšlením, co bude dál...

linkuj.cz vybrali.sme.sk