a překvapení


Adonis je naprosto výjimečný člověk. Ve všem. Když se do něčeho pustí, pak ale s opravdovou vervou. Nebo zase naopak nedělá nic. Buď černá nebo bílá. Šedé zóny u něj prostě neexistují. Buď někoho miluje nebo ho nenávidí.

Třicet let neudělal ani krok pěšky, pořád jen jezdil na motorce, loni ale oprášil své závodní kolo a začal jezdit 80km denně a chodit 15km pěšky.

Nikdy v životě snad necvičil, ale když se před pár měsíci rozhodl, že začne, ne, že by sem tam zašel do posilovny, ale rovnou si domů koupil lavici na zvedání činek, činky /hned zkraje 10kg na každé straně/ a veslovací přístroj, na kterém, kdyby opravdu vesloval na moři, by denně dojel přinejmenším na sousední ostrov.

Když se začal zaobírat dřevem a výrobou okenic, pořídil si rovnou nářadí a přístroje, které by mu mohl závidět lekcterý profesionální truhlář. Okenice nevyrábí ve svém volném čase, nýbrž svůj veškerý čas podřídil okenicím.

Když pije víno, vypije ho třeba dva litry, anebo nepije vůbec. Když kouřil, kouřil jako komín a když přestal, přestal tak striktně, že každému kuřákovi barvitě líčí, jak se zabíjí.

Ve skříni má schováno všechno svoje rybářské načiní. Ne jeden či dva pruty, ale prutů má snad padesát a k tomu stovky menších a větších, plastikových a kovových návnad a háčků, o které se pravidelně zraňuji při ukládání dalších věcí.

Předevčírem jsem ho prosila , aby vyrobil Ofelii k narozeninám domeček pro panenky. Adonis vzal moji objednávku jako rozkaz a pustil se vehementně do díla. Před chvilkou mě zavolal, jestli bych mu domek mohla pomoci odnést do garáže, že mu v dílně překáží. S vytřeštěnýma očima jsem sledovala, jak táhne asi třicetikilový dřevěný dům o rozloze cca jednoho čtverečního metru. Tam se Ofélii vejdou nejen všechny panenky, ale také úplně všechny hračky její i Janýskovy. Možná se do něj dokonce vejde Ofelie celá.

V Řecku se zase začalo stávkovat. Ve čtvrtek byla generální stávka, jen Adonis se rozhodl jít pracovat, protože stávky nesnáší. Z práce ho naštěstí kvůli stávce asi po půl hodině vyhodili. Celá země stávkovala jeden den a potom se všechno vrátilo do svých kolejí. Skoro všechno. Kromě elektrické společnosti DEI, která stávkuje od té doby denně, a na několik hodin vypíná v různých částech země proud. Když nám už třetí den po sobě vypli proud asi po sedmé a Adonis nemohl brousit dřevo, přišel celý rozčilený domů a řekl:“Nebaví mě být pořád závislý na cizích lidech. Člověk nemůže ani v klidu pracovat.“

A protože ho dobře znám, začínám mít vážné obavy, aby si nahoře na střeše nechtěl pořídít svoji soukromou větrnou elektrárnu....

linkuj.cz vybrali.sme.sk