...jsou radost!

Ofélie, tak sladká, když je sama, a tak skvělá na cestách, kdy jí sami cestující v letadle kupovali čokoládky, neboť prý nezažili nikdy tak hodné dítě, které si samo dovede tři hodiny hrát a povídat a zpívat, se příjezdem na Korfu opět proměnila v malého satana.

Kdykoliv se k ní přiblíží Janýsek, začíná pro jistotu ječet /ano, Májo, sestro moje starší, vím, co na tohle řekneš.../, kdykoliv se k ní přiblíží Adonis, začne volat POMOC, což jejího vlastního otce uvádí do jistých rozpaků a je jen rád, že o pomoc nevolá řecky.

Nedávno jsem zjistila, že ve svých třech a půl letech umí také báječně simulovat. „Bolí mě v krčku,“ začala říkat po ránu docela pravidelně. Já jsem hned běžela, vařila zázvorový čaj, stříkala do krčku šalvějový sprej a strachovala se, co z toho vyleze za strašnou nemoc. Když jsem jí pomáhala obouvat se do školky, opakovala, že ji bolí v krčku. A druhý den zase. Nechala jsem ji pro jistotu jeden den doma, ale sotva se zaklaply dveře za Adonisem a Janýskem, kteří odešli do práce a do školy, Ofélie se zavřela v pokojíčku, svlékla si ponožky a začala divoce tancovat za hlasitého prozpěvování písniček z Ferdy Mravence.

Protože jsou pořád ještě krásné dny, chodíme často k moři a já se koupu v příjemně chladném moři. Janýsek si běhá po břehu a je rád, že s vodou nemusí mít nic společného, ale Ofélie ječí, že se chce taky koupat. „Ale ty nemůžeš, když tě bolí v krku,“ říkám jí omluvným hlasem. Bojovně se na mě podívá a povída:“Ale mě už nebolí....“ Zvedám jedno obočí:“To tě to tak rychle přešlo? A když se teď půjdeš koupat, nebude tě bolet ani zítra?“ „Ne, ne, ne, nebude,“ odpovídá Ofélie přesvědčivým hláskem. Svlékám ji do plavek a ona se rychle vrhá do vody.

/Studená voda jí vůbec nevadí, o čemž jsem se přesvědčila, když jsem ji celou uřvanou a vztekající se v létě chtěla dát pod studenou sprchu a Ofélie přestala řvát, překvapeně se na mě podívala a říkala: „Maminko, proč mě sprchuješ? Ještě není večer a kde máš mýdlíčko?“/

Druhý den se probouzíme a já Ofélii popoháním, aby se rychle oblékala. Sahá si na krček, ale když vidí, že se mračím, zamýšlí se a začne na sebe pomalu soukat modré tepláčky. V hlavě se jí honí ale evidentně spousta myšlenek. Nakonec se ke mě vrhá a dělá takové „uh eh eh“ a s vítězoslavným pohledem mi říká:“Mami, já kuckám. Já nemůžu do školky!“



Zato Janýsek, který po mé třítýdenní absenci nemůže pochopit, proč je třeba se sprchovat každý den /“Mami, už zase? Vždyť jsem se sprchoval včera!“/, už se smířil s tím, že do školy se musí a nijak zvlášť neprotestuje. Dokonce si dělá sám domácí úkoly, i když pravda, někdy mu trvají třeba dvě hodiny, protože se někam zakouká nebo o něčem spekuluje.

Začal dostávat své první kapesné, což je 2,10 eur týdně, pokud má splněny všechny pěticentové úkoly za celý týden. Každý večer hodnotíme den a centy připisujeme. Jedním z úkolů je přečíst každý den jednu stránku řecky a jednu stránku česky. Z českých knížek si vybral Rychlé Šípy a tak každý večer řešíme, co znamená slovo strážník, co je to vůz, co je to nečestné a nesportovní a co je Čechie a Rapid.

Nedávno mě ale nachytal na švestkách, když mi položil tuhle otázku:

„Mami, proč se nad r píše háček, když je za tím měkké i ?“ „No protože to není r, ale ř,“ odpovídám mu svojí logikou. Janýsek ale pokračuje:“Říkalas přece, že nad d, t nebo n se háček nepíše, když je za tím měkké i, že se to vyslovuje rovnou jako ď, ť a ň. Tak proč to samé není u písmene r, když za tím bude měkké i, tak se to bude vyslovovat jako ř a když tvrdé, tak jako r?“ Vida, tohle by mě nikdy nenapadlo.

A takhle je to u nás doma pořád. Prostě děti jsou opravdu radost...

linkuj.cz vybrali.sme.sk