...se slovy bohužel už ne..


Jindra byla jednou z prvních Češek, která se sem na Korfu prodvala. V době, která si vyžádala tolik česko-řeckých sňatků kvůli papírům-povolení k práci a pobytu. Bez těchto dokumentů život zde byl skoro nemožný.

S Jannisem se seznámila na dovolené v letovisku na západním pobřeží. Dělal tam nočního recepčního v hotelu a přes den pronajímal lehátka na pláži.

I přesto, že s Jannisem neměli společnou řeč, z Jindřiščiny strany to byla láska na první pohled. Byla velice mladá /21 let/, její blonďaté dlouhé vlasy se krásně vlnily na jejím opáleném těle a rozhodně ten turnus nebyla cílem jediného muže, ale téměř všech, kteří se v jejím okolí pohybovali.

Z dovolené už neodjela, protože ji Jannis přemluvil, aby zůstala. Tenkrát bylo možné zůstat až tři měsíce. Bylo léto, Jana chodila každý den na pláž, pomáhala Jannisovi kasírovat plážové návštěvníky za lehátka, popíjela frapé a opalovala se. Na pláži už ji znali v každé taverně a protože to bylo vskutku hezké děvče, dostávala často najíst i napít zdarma.

Jannis jí vždycky večer vyvezl na romantickou projížďku na skútru, na večeři a pak musel odejít do hotelu a Jindra byla většinou sama, čehož hojně využívali Jannsiovi spoluobčané a o Jindru neustále usilovali. Její velká láska k Jannisovi byla ale silnější.

Tři měsíce se blížily ke konci a Jana se musela rozloučit. Jannis jí denně volal a několika německými slovy, kterým rozuměli oba dva, jí vyznával lásku. Potom jí poslal letenku, aby mohla v zimě přiletět na Korfu za ním.

Všechno se zdálo jako sen. Jannis v zimě nepracoval, zato však pobíral podporu v nezaměstnanosti, takže měl dostatek času i peněz /kromě podpory od státu i podporu od rodičů, kteří ho nejdříve kvůli cizince chtěli vydědit/ ji brát na různé výlety a Jindra byla přesvědčená o tom, že tohle je opravdu Muž jejího života. Jak romantické, když člověk nezná řeč milované osoby a ta bere do ruky každý předmět a říká, jak se to či ono jmenuje.

Jannis a Jindra tvořili opravdu nerozlučný pár. Ona se učila vařit řecká jídla od jeho tety /maminka se s ní odmítala seznámit/, on ji s sebou bral do pravoslavného kostela a chtěl, aby se nechala pokřtít, aby se mohli v kostele vzít. Chodila na řecké slavnosti, začala jíst kozí a jehněčí maso, pomáhala sbírat olivy a doma byla skvělou hospodyňkou.

Než jí vypršela další tříměsíční lhůta pobytu, rozhodli se, že bez sebe nemohou žít a narychlo se vzali. Zatím jen na úřadě kvůli papírům, církevní svatba bude později.

Jak plynul čas, Jindra se naučila výborně řecky. Být neustále po boku svého muže už ji tolik nebavilo a tak mě čas od času přijela navštívit. Během doby její návštěvy pravidelně zvonil ve čtvrthodinových intervalech telefon. Dopodrobna musela vyprávět Jannisovi, co děláme, kde jsme a o čem se bavíme. Začalo mi to lézt trochu na nervy. Jana bezradně pokrčila rameny a s povzdechem prohlásila, že tohle jí dělá pořád. Pak ještě párkrát během dalších dvou let přišla a vyprávěla mi o různých mužích, se kterými se seznámila a že s Jannisem to asi nevydrží, ale že on si tak moc přeje tu pravoslavnou svatbu a že ji miluje. Pak se po ní slehla zem.

Až na konci loňské sezony jsem ji po mnoha letech potkala na letišti, odlétala do Čech. Chvilku mi trvalo, než jsme ji poznala, vlasy měla obarvené na zrzavo. „Byla jsem tu jen na návštěvě,“ hlásila mi po úvodním překvapeném uvítání. „Jsem rozvedená, tady jsem byla za kamarádem a teď letím domů.“ Lehce jsem se vyptala, co se stalo? „Nestalo se vlastně nic, ale ve vztahu nám to začalo skřípat, jakmile jsme si začli rozumět. Zjistila jsem, jak se v řečtině vyjadřuje a bylo mi to nepříjemné. Jeho výrazy, buranství, kontroly. Oč to bylo lepší, když jsme si nerozuměli....“

linkuj.cz vybrali.sme.sk