po řecku


Zima je letos nudná a deštivá. Rozhodla jsem se tedy, že bych si mohla po delší době nechat udělat nějaká vyšetření. První jsem se stavila za svým gynekologem Markem. V ordinaci není nikdy ani noha, ale Markos tam má vždy teploučko a útulno. V růžové čekárně má štos módních časopisů, které si ale nikdy nestihnu prohlédnout, protože jsem hned na řadě.

Markos sedí u svého pracovního stolu, za zády mu svítí monitor počítače s jeho vlastní fotografíí a když vejdu, odkládá do popelníku tlustý doutník. Políbí mě na obě tváře a ptá se, jak se mi daří. Potom mi předepisuje nějaké testy a téma převádí na finanční krizi. Nejsem moc schopná mu odpovídat, ale Markos si víceméně odpovídá sám. Jak na promenádě na Listonu, kde bydlí, jsou plné kavárny. Jak tam kafe stojí 3,50 eura a nikdo s tím nemá problém a jak jsou Korfané zabednění a pak si ještě trošku postěžuje na pár sousedů a kolegů a na závěr ještě nechá pozdravovat Adonise.

Přátelsky se loučíme a já se vydávám do laboratoře na krevní testy. Za přepážkou sedí těhotná žena kolem třicítky a něco ťuká do počítače. Po chvilce bere telefon a začíná do něj mluvit:“Kaliméra, tady je Athina z vedlejší laboratoře, prosím, přineste nám dvě malé lahve vody /každá 0,50E, zatímco v obchodě 15 centů/, dvě velké lahve vody /každá 1E, v obchodě 25 centů/, tři croissanty, dvě bougatsy /koláč se smetanovou náplní/, jedno capuccino a dvě espressa." Za chvilku přicupitá mladíček s táckem z vedlejší kavárny a snídaně v laboratoři může začít.

Venku vysvitlo sluníčko a já se loudám k domovu. Po cestě si prohlížím výlohy obchodů, kde jsou inzerovány slevy. Po delší době vidím opravdu pěkné botky. Ze 160 eur jsou slevněné na 125... Ani nejdu dovnitř, nejen proto, že v obchodě je narváno.

Na horním náměstí letos postavili kluziště. Pobaveně pozoruji dav lidí s vypůjčenými tupými bruslemi, jak se jako ve zpomaleném filmu šine po tající ledové ploše. Půlhodinka za 5 eur. Na led by se nevešel už ani jeden člověk.

Hned vedle mají ti samí majitelé kolotoč s koníčky. Jedna jízda 2,5 eura. Někdy se chtějí svézt i maminky a tak stojí vedle a přidržují své dítě na barevném plastikovém koníčkovi.

Přítomnosti rodičů s dětmi využívají cikáni, kteří prodávají barevné nafukovací balonky. 5 eur za kus a za chvilku už mladá cikánka v dlouhatánské sukni musí běžet pro další várku. „Moje“ cikánka Eleni mi podává balónek ve tvaru delfína, protože jsem jí nedávno přinesla pytel oblečení a v něm její vytoužené botasky, které jsem si loni koupila ve slevách. Všímám si, že má monokl pod okem. „Manžel?“ Ptám se. Přikývne a smutně se usměje. Na nohou má moje boty.

V kavárnách na Listonu je opět plno. Studentíkům právě skončila škola a tak u kafíčka probírají své pubertální lásky. Ti starší si zase u kávy vyměňují poznatky o krizi a plánují do které taverny večer vyrazí.

Finanční krize má v Řecku úplně jiné rozměry. Nikdo si s ní moc hlavu neláme, protože tady je koneckonců krize pořád. Ale když zbývá ještě dnes na kafíčko, nemá smysl řešit zítřek

linkuj.cz vybrali.sme.sk