...přinejmenším Adonis s Ofélií


Adonis teď trošku stolky začal zanedbávat. Objevil totiž něco nového. Nedávno na návštěvě u známých spatřil dřevěný luk a šípy. Naše kamarádka si luk nechala přivézt z Čech. Je krásný, veliký, byl opravdu drahý.

Adonis si od majitelky vyžádal svolení /dala ho nerada, ale protože ji jednou uplatil stolečkem, nakonec souhlasila/ a luk si zapůjčil domů. Najednou už na návštěvě neměl stání a chtěl odejít.

Byl podvečer, začala jsme dětem chystat večeři a připravovat je ke spánku. Adonis zaplul bryskně do své dílny a několik hodin se neobjevoval. Když se konečně vynořil ze svého kutlochu, nesl před sebou vítězoslavně dva dřevěné luky. Jeden půjčený a jeden právě vyrobený. Vykulila jsme oči překvapením. Ty luky byly od sebe k nerozeznání!

Adonis nemohl rozčilením vůbec dospat. Hned ráno po snídani zmizel i s lukem a šel na náměstí střílet. Bohužel byla zrovna karnevalová neděle a všude bylo plno lidí. Nějaký pán ho tedy, celkem právem, vykázal do patřičných míst, než někoho zabije.

Adonis přišel domů lehce rozladěn. Aby si spravil náladu, začal vyrábět další luk. /V brzké době očekávám další sériovou výrobu.../. V pondělí byla tzv. Kathará deftéra, velký svátek, začátek půstu, a tak konečně bylo město úplně liduprázdné. Adonis opět vyrazil na travnatý plácek u hlavního náměstí Liston, který je obklopen parkujícími auty.

Janýsek, sdílející tatínkovo nadšení, vyrazil také. Když se asi po třech hodinách vrátili, vyprávěl mi Janýsek s očima navrch hlavy tuto příhodu: „Maminko,tatínek ty šípy střílel strašně daleko. Pak se dvakrát trefil do nějakých aut, ale naštěstí tam nikdo nebyl. Nakonec vylezl z budky zaměstnanec placeného parkoviště a ptal se tatínka, jaké má plány, jestli tam bude střílet ještě dlouho. Tatínek si myslel, že se to tomu pánovi líbí, tak mu začal vyprávět, že ten luk vyrobil úplně sám a že tam zůstaneme ještě pár hodin. Jenže ten pán měl strach, že bude zodpovědný za ta auta a tak tatínka prosil, aby odešel....“

Tentokrát jsme obrátila oči v sloup...

Adonis totiž kvůli svému nadšení z luku, úplně ignoroval fakt, že má malá Ofélie už několik dní horečku. Pořád mi opakovala, že chce jít do nemocnice, aby jí vyšetřil pan doktor. Vzpomněla jsem si na své dětství, jak i já jsem se těšívala na každou návštěvu nemocnice, prohlídky u doktorů, ba i injekce. Snad se ale Ofélie takhle „nepomamila“...

Adonis s nechutí ustal s výrobou luku č.3 a odvezl Ofélii na vyšetření. S nadšením absolvovala rentgen, čípek a domů si přivezla sirup proti kašli. Když jsem šla pro lžičku, vyndala si Ofélie zatím lahvičku z krabičky, přitiskla si ji na hruď, něžně políbila a řekla:“Sirupíčku můj zlatý, já tě mám tak strašně ráda!“

Brzy budu asi muset na vyšetření já....

linkuj.cz vybrali.sme.sk