a hudební pokroky v ostrovní rodince

Na Korfu začaly Velikonoce. Samozřejmě nejen na Korfu, ale v celém Řecku. Nám přijela návštěva z Atén, Adonisova bývalá kolegyně Theodora se svojí dcerou Anthi. Protože Theodora vychovává sedmiletou Anthi sama, dostává se často až na pokraj svých sil, když si s ní malá dcerka nepokrytě zahrává.

Theodora jí ohřívá mléko a podsouvá až pod nos, ale Anthi křičí, že je mléko moc horké. Theodora bryskně přidává kapku studeného a Anthi dupe nožkou a křičí, že je mléko studené. Pak se na mléku objeví škraloup a Anthi dostává další ze svých hysterických záchvatů.

Soucitně se dívám na matku brunátnou vzteky, jak po bytě honí dcerku s kouskem chleba, který se jí snaží nacpat do pusy. Anthi tyhle boje s přehledem vyhrává.

Dnes je Velký Pátek. Byla jsem připravená, že nás probudí zvony na věži kostela sv. Spyridona, ale nic se neděje. Venku je lehce pod mrakem. Před kostelem je umístěn nový stojan na svíčky. Ale kde jsou fronty lidí, kteří se tu normálně mačkají, aby si je zapálili?

Před naším domem nervozně přechází albánský soused a dívá se, kdy se začnou hrnout davy. Potřebuje prodat něco kumkvatových výrobků, sezona prý bude letos špatná. Slyším ho, jak se baví s chlapíkem z vedlejšího krámu, že zvony dnes nezvoní tak brzy jako jindy, protože prý někdo ze sousedství dal kostel k soudu za vyrušování. Nevím, co je na tom pravdy, ale faktem je, že mi ten ohlušující zvuk zvonů začíná chybět.

Za chvíli začnou chodit ulicemi starého města procesí a zpívat a hrát smutnou melodii. Já jsem se těšila, že vyjdu do ulic se svým saxofonem. Ale asi si budu muset ještě počkat. Když jsem se nedávno ptala svého učitele, jestli bych nemohla na Velikonoce do procesí, zdvihnul jedno obočí údivem a řekl, že pokud budu hodně rychlá, mohu se připojit příští rok.

Adonis se začal doma cítit zahlcen hudbou. Neustále se z našich oken ozývají zvuky klavíru, saxofonu, kytary, bubínků a dětského řevu. Adonis se tedy s vážným výrazem vypravil na půdu, kde něco štrachal několik desítek minut. Potom přinesl černý kufřík nezvyklého tvaru, který začal omývat od staletého prachu a z něj vítězoslavně vyndal prastarý akordeon značky Sputnik2. Koupil si ho před dvaceti lety na bleším trhu v Soluni a půl roku se na něj učil hrát, než mu začala hrozit bývalá žena, že se s ním rozvede. Adonis přestal hrát, ale žena se s ním rozvedla stejně.

Teď si akordeon se zalíbením prohlížel. S láskou začal čistit v azbuce napsaný nápis Sputnik a poznamenal, že takový název dostal asi proto, že byl minimálně dvakrát na cestě kolem světa.

Druhý den si našel učitele. Starý Malťan Thomas měl z nového žáka takovou radost, že se rozhodl docházet k nám domů a ze začátku si odmítal vzít jakékoliv peníze. Prý dnešní generace nechce mít s akordeony už nic společného.

Adonis zakoupil stojan na noty a svými nehudebně vypadajícími prsty začal poctivě cvičit. Do-re-mi-fa-sol-fa-mi-re-do. A zase nahoru a zpět dolů. Jenže to by nebyl Adonis, kdyby něco dělal polovičatě. Takže necvičí jako já dvacet, třicet minut denně, ale zvuky akordeonu se od nás z okna ozývají dvě až tři hodiny každý den.

Dívám se na něj se zalíbením: Adonis mě po tolika letech ještě pořád dovede překvapit a rozesmát....

linkuj.cz vybrali.sme.sk