s plachetnicí

O víkendu místní jachtingový klub, jehož je Adonis členem, pořádal plachetnicové závody. Trasa zněla : Korfu-Plataria, což je přístavní městečko na pevnině, asi 18 námořních mil od Korfu vzdáleno. Počasí bylo hlášeno nádherné a tak jsem se nechala přemluvit, že kromě dvou sympatických Řeků, budeme s dětmi tvořit zbytek posádky.

Ve čtyři hodiny jsme vypluli. S námi dalších 14 plachetnic různých velikostí i barev. Adonis byl nervózní a už od začátku plavby se soustředil na chycení správného větru do plachet tak, že nikdo nesměl na palubě ani promluvit. Děti trošku znuděně poznamenaly, že tahle kouzelná loď tatínka vždycky promění v úplně jiného člověka a šly si do podpalubí stavět puzzle.

Vítr, jako by tušil, že jsme na něm zcela závislí, nečekaně zmizel. Jorgos a Vasilis, naše posádka, nasadili spinaker-barevnou plachtu v podobě padáku, díky níž vypadají plachetnice tak nádherně, a Adonis držel v ruce lano a sem tam s ním pohnul, jako kdyby kočíroval koně. Ale vítr si říci nedal. Celou dobu jsme pluli rychlostí 0-2 námořní uzle, cože je opravdu zoufale málo.

Já jsem byla nadšená. Ležela jsem na palubě a slunila se, v ruce držela české pivo značky Zubr a uživala si bezvětří.Pozorovala jsem chvíli plující obláčky na nebi a pak a se zavřenýma očima poslouchala šplouchání moře, narážející na laminátový povrch lodi.

Adonis zatím zuřil. Vlastně jsem vůbec netušila, že můj manžel je tak neskutečně soutěživý typ. Kolem deváté hodiny se začalo stmívat a my jsme se pomalu blížili k cíli. Děti šly spinkat do kajut a my jsme se snažili najít cílové světlo, ke kterému bychom měli doplout. „Máš opravdu jistotu, že jedeme do správného cíle?“ Zeptala jsem se manžela s obavou. Vrhnul na mě pouze nepřátelský pohled a neodpověděl. Chvíli jsem mlčela a pak jsem se odvážila zeptat, zda alespoň ví, jaký máme časový limit a jestli vůbec stihneme dojet do cíle. Odpověděl, že si to přesně nepamatuje, ale zřejmě něco kolem 6 hodin. Teď už se ale blížila 22.hodina večer, takže náš limit už byl stejně zřejmě vyčerpán. Byli jsme kousek od cíle a přece nevěděli, kde je. Adonis tvrdil, že se před vyplutím ptal souseda a ten tvrdil, že cíl je na stejném místě jako loni. Ale nebyl.

Zavolali jsme vysílačkou rozhodčí loď a zjistili, že cíl byl zřejmě posunut na druhou stranu malého ostrůvku, což by při téměř bezvětrném počasí trvalo další tři čtvrtě hodiny. Adonisův vztek se stupňoval a já se přiučila některá nehezká řecká slova, která jsem snad ještě nikdy neslyšela. Jak je ale možné, že žádná jiná loď cíl nehledá? přemýšlela jsem v duchu, ale nemohla najít správnou odpověď.

Adonis nahodil motor, dál soutěžit nemělo cenu, nestihli jsme dojet včas. Jako saň se blížil k k rozhodčí lodi, jejíž posádce se chystal vynadat, proč letos změnili cíl. Rozhodčí se na něj chladně podíval a řekl, že si měl přečíst instrukce a že nechápe, proč jedeme na motor, když jsme měli ještě hodinu a půl času do našeho limitu.....

V přístavu Plataria se nám podařilo docela pěkně ukotvit a tak jsme, už s trošku smířlivěji vypadajícím manželem, vyrazili do taverny k rybáři Petrovi na čerstvé kalamáry. Tam už sedělo pár dalších účastníků závodu, kteří dojeli před námi a dohadovalo se, kde měl být cíl a kolik měl kdo času. Všichni se překřikovali a mávali horlivě rukama. Já jsem se na celou tavernu zeptala, jestli dostali všichni instrukce. V taverně se rozhostilo hrobové ticho. Námořníci se dívali jeden na druhého a pak zase na mě. Potom kdosi do ticha prohlásil:“Instrukce jsme dostali, ale ty nikdo nečte, tak jsme je nechali ležet na místě...“ A to byl i náš případ. Adonis si, jako správný Řek, žádné instrukce vůbec nepřečetl ani nevzal s sebou. Pak se ale závody těžko vyhrávají.

Při třetím džbánku retsiny se křik změnil ve zpěv a smích a veselé hlaholení. Petros přicházel s novými a novými mísami čerstvých rybek, kalamárů, které se rozpouštěly na jazyku jako by byly z másla, se saláty s tak dobrými prosluněnými rajčaty, že se jich člověk nemohl nabažit, a s olivami tak šťavnatými, že si je ještě teď před sebou živě představuji.

Tohle je na Řecku ohromné. Dobrá nálada tady panuje vzdor nepřízni počasí či lidského chybování. Proto se zde žije tak příjemně....

linkuj.cz vybrali.sme.sk