Korfané jsou milionáři /alespoň v myšlenkách/
Někdy mě tenhle flegmatický přístup strašně baví a někdy mám chuť zabíjet. Často se ve mně perou oba pocity dohormady.

Tak třeba včera: šla jsem do obchodu s mobilními telefony a říkala, že mi po roce přístroj přestal fungovat, že lidi slyší mě, ale já je ne, což je v mé práci trošku problém /Nebo výhoda??/ Slečna s okousanými nalakovanými nehty vzala netečně mobil do ruky, podívala se na něj a řekla, že bude asi něco s mikrofonem. Hurá, tak to bychom se ještě shodly. Pak navrhla, že by telefon poslala do Atén k opravě, jenže já bez telefonu být nemůžu. Řekla jsem, že bych si tedy vybrala nějaký jiný, na který mám každé jaro nárok, s čímž hned souhlasila a nechala si ode mne nadiktovat veškeré moje údaje včetně jména mého otce..., aby nakonec klilkla do počítače a řekla, že si můžu vybrat mobil v ceně 90 eur. Chtěla jsem se podívat, z čeho mám na výběr. Slečna zvedla obočí a řekla: „Z ničeho, já tady tyhle levné přístroje nemám, takže si můžete vybrat od 200 eur nahoru a já vám z toho těch devadesát odečtu.“ Zatla jsem zuby, poděkovala a odešla.

V jejich sesterské prodejně u náměstí San Roko se opakoval velmi podobný příběh, až na to, že mi starý mobil vzali, zabalili, s tím, že ho pošlou opravit a že žádné levné telefony v současnotsi nemají, ale proč si prý nekoupím ty dražší. Pak jsem si ještě svůj starý telefon vyžádala na chvilku zpět, protože jsem si potřebovala zapsat pár čísel, o které bych přišla. Poprosila jsem prodavače o tužku a papír a vysvětlila mu, že mám pár kontaktů uložených přímo v mobilu. „To si nepřepisujte,“ doporučil mi mladík vlídným hlasem. „Já vám to za pouhých 5 eur stáhnu a dám do náhradního /zapůjčeného/ telefonu...“

Já jsem jen zopakovala slovo „pohých“ a měla nutkání se zeptat, kolik vydělává, když mu 5 eur za několik telefonních čísel přijde jako maličkost.

Tuhle mi zase paní v samoobsluze nevrátila deset centů, protože je prostě neměla, ale na druhou stranu mi jiná v jiné samoobsluze řekla, ať donesu ta dvě eura, která nemám v drobných, až příště.

Potom jsem procházela přes náměstí a přede mnou kráčel pán asi v mých letech a telefonoval. Do telefonu křičel:“Cože, miláčku? Že tě to stálo o šedesát eur víc? Tak se nerozčiluj, to přece za ty peníze nestojí...“ Přemýšlela jsem, jestli jeho láska zaplatila o šedesát eur víc za účet za telefon nebo za nové auto. V prvním případě bych mu záviděla jeho klid, v druhém pochopila.

I když jsou Řekové dost impulzivní lidé, jejich postoj k životu je opravdu záviděníhodný. Víte, že si každé pondělí říkají, když se zdraví:“Kalí evdomáda“ /Dorbý týden/? A každého prvního v měsíci si přejí dobrý měsíc??/Kalo mina/. A když je prvního v měsíci pondělí, tak nejsou líní říkat:“Kalo mína kai kalí evdomáda?“

Tak hezké léto, krásné prázdniny českým dětem a ......Kaló mína!!!

linkuj.cz vybrali.sme.sk