u mikrobiologa

V poslední době mám pocit, že je mi snad sto roků. Když se ráno probudím, je mi jako bych proflámovala celou noc. Nemůžu otevřít oči a když už je konečně otevřu, celý den se mi zavírají. Nevím, jestli je to kombinace práce, vedra, návštěv a alkoholu, ale vzhledem k tomu, že už jsem dost dlouho nebyla na žádném vyšetření, rozhodla jsem se zajít si na krevní testy.

Vyrazila jsem na lačno kolem půl deváté. Paní na recepci mě pozdravila s úsměvem a slovy, že už mě dlouho neviděla a zda nečekáme přírustek do rodiny. Usmála jsem se zamítavě a sedla si do čekárny.

Vedle mě seděla naprosto „vystajlovaná“ maminka s rok a půl starým chlapečkem Nikolou. Naproti mě další maminka s malým miminkem v košíku a vedle ní starý chrchlající pán pohrávající si s komboloi. /Korálky, se kterými si zde hrají nejen chrchlající řečtí staříci./

Dlouhou chvíli jsem si krátila pozorováním těch několika spolučekatelů. Malý Nikola běham sem a tam a chvilku neposeděl /ach, zrovna tohle období mamince vůbec nezávidím./ Ta zatím pořád nervozně vstávala a volala Nikolku zpátky, ale chlapec jako by neslyšel. Vbíhal do laboratoře, k odběrům krve, na toalety, prostě všude, kam se dalo vejít.

Druhá maminka, sotva pár týdnů po porodu, mluvila na své novorozeně tak, aby ji každý slyšel:“Pojď, moje zlatíčko, můj broučku. Pročpak pláčeš? /dítě udělalo takové asi vteřinové béé/ Nebolí tě něco? Ne, ty máš určitě hlad,“ vedla dál svůj monolog. „Nebo že bys chtěla jít ven a dívat se na lidi? Hm... protože ještě není tak úplně čas na papání...“

Dědeček si odchrchlal, strčil komboloi do kapsy a vytáhl si noviny. Četl si celkem poklidně až do té chvíle, než vystajlovaná maminka od Nikolky začala synka předvádět:“ Nikolko, ukaž, jak líže kočička mlíčko...“ Nikola vyplázl jazýček a maminka od miminka se začala rozplývat a vyprávět miminku:“Vidíš, to je ale velký chlapeček, co už umí, ty jsi ještě mimi...“

Potom malý Nikolka ještě předvedl, jak se maminka zlobí a jak si tatínek poroučí kávu. Dědeček se chraplavě zasmál. Složil noviny, vytáhl komboloi a začal chlapečka lákat na chrastění korálků.

Recepční, které nad hlavou visela ikona svatého Spyridona, se dala do řeči s maminkou od miminka a mě, i když jsem se celé situaci v duchu trošku smála, přesto zase jednou mile praštilo do očí, jak si Řekové nudné čekání dovedou zpříjemnit.

linkuj.cz vybrali.sme.sk