(Kdo je tajemný manažer těchto strašných aerolinek?)

V létě jsem se rozhodla, že letos pojedeme na Vánoce do Čech. Děti uvidí poprvé sníh, možná si i zalyžují, půjdeme se podívat na vánoční trhy a na zářící strom na Staromáku a Adonis zase po deseti letech okusí českou kuchyni.

Už na konci srpna jsem si zakoupila letenky do Soluně s Olympic airlines a ze Soluně pak za skvělou cenu do Prahy s českou společností.

Všechno jsem si posichrovala tak, aby nám neuletělo do Prahy letadlo, kdyby tady na Korfu byla mlha, vítr nebo bouře, jak se to tak v zimě stává. Na Soluň jsem si tedy nechala čas den a půl, abychom zároveň navštívili Adonisovy přátele.

Před několika dny mi zazvonil telefon:“Paní Pavla? Dobrý den, já jsem z Olympic air a chtěla jsem vám oznámit, že let do Soluně byl zrušen, takže vám vrátíme peníze...“

Zůstala jsem jako přimražená a vykoktala něco ve smyslu, že nechci vrátit peníze, ale chci, aby mě do Soluně dostali nějak jinak. Buď s jinou společností nebo klidně i přes Atény, protože za tu cenu, co jsem si letenky kupovala v srpnu, už je teď neseženu.

Paní tiše řekla, že se zeptá a zavolá mi a...už se nikdy neozvala. Zatím jsem se tedy začala já ozývat letecké společnosti. Volala jsem na všechna možná místa, kde buď nikdo nebral telefon nebo mi bylo jen suše řečeno, že na nic jiného než na vrácení peněz nemám nárok.

S každým telefonátem mi stoupala hladina adrenalinu v krvi. Napsala jsem desítky mailů, vyřizovala spoustu zbytečných telefonátů, až mě napadlo zavolat na obdobu ČOI. Tam mi řekli, že neví, jaká jsou moje práva, ale ať se obrátím na správu leteckých společností.

Tam jsem vyzváněla docela dlouho, až se na druhém konci ozvalo nepříjemné:“Halo?“

Vysvětlila jsem pánovi, o co mi jde a on mi řekl, že nemám na nic nárok a pověsil telefon. Hmm...

Snažila jsem se zavolat znovu na leteckou společnost a nějak se s nimi domluvit. Vždy, když mi jedna pracovnice řekla, že můj požadavek nelze splnit, požádala jsem, ať mi dá k telefonu svoji nadřízenou. A tak jsem postupovala dál a dál, až jsem k telefonu dostala jakousi paní Neofotistu, která mi řekla, že prostě mě přes Atény poslat nemůže a hotovo. Přála jsem si opět mluvit s její nadřízenou nebo někým, kdo o tom rozhodnout může, když ona zjevně není na dost vysokém postu. Na to mi odpogvěděla, že mi svoji nadřízenou či nadřízeného k telefonu nedá. A když jsem se zeptala, jak se ten člověk jmenuje, abych mu mohla zavolat sama, oznámila mi, že mi to neřekne!!

Ptala jsem se jí, zdali je jméno manažera Olympských aerolinek tajné? Zařvala, že generální ředitel se jmenuje pan Ioanopoulos, ale ten se se mnou prý bavit nebude.... a položila telefon.

Špatná zpráva je, že jsem si koupila letenku od státních Olympic airlines, které se v září privatizovaly a staly se z nich Olympic air, stát jim ale zrušil linku Korfu-Soluň a dal ji jiné letecké společnosti. Takže teď jsem bez letenek i bez peněz. Naději ale neztrácím. Dnes mi totiž přišel mail z Olympic air, že podali žádost o vrácení mých peněz a prý pevně věří, že když budu trpělivá a nechám tomu čas, své peníze prý snad nakonec dostanu.....

Bohužel tohle není první špatná zkušenost s jednáním OA a jak vidět, privatizací se jejich jednání vůbec nezměnilo.

Cítím určitou beznaděj, ale na druhou stranu si říkám, co je 500 eur proti tragédiím, které prožívají někteří lidé na světě??

A tak to házím za hlavu, doufám, že do jara peníze dostanu a pomalu se začínám těšit na vánoční Prahu...

linkuj.cz vybrali.sme.sk