konečně v plné sestavě
Vlastně od té doby, co jsem se vrátila z Prahy na Korfu, jsem měla takový pocit, že teď nějakou dobu snad ani nepotřebuji nikam cestovat a nevěděla jsem, zda jsem neudělala chybu, když jsem koupila letenky na Vánoce tak dlouho dopředu.

Když mi potom 14 dní před odletem zrušili Olympis air letenku do Soluně, říkala jsem si aha…už je to tady, špatné předtuchy se začínají vyplňovat.

Peníze za letenky mi ještě nevrátili a tak jsem se dohodla s pánem, který mi na zimu laskavě půjčuje auto, že si ho smím vzít do Soluně. Jenže je to malé autíčko, takže jsem dostala strach, že se do něj se zavazadly nevejdeme.

V noci před odjezdem byla taková bouřka a tak silný vítr, že jsem dostala strach, že i kdybychom se vešli, neodplujeme v tomhle počasí.

Adonisovi řekli ráno v přístavu, že loď asi nepojede a že nám nemůžou prodat zpáteční lodní lístky, neboť se vrátíme až po Novém roce a tudíž kdoví, co bude. Takže se zdálo, že nás cesta vyjde dvakrát dráž.

Pak jsem se trošku zklidnila a řekla si, že co má být, prostě bude. Hodinu před odjezdem jsem zjistila, že nemám papíry od auta, ale stihla jsem je, k mému naprostém údivu, vyřídit. Pak jsme narvali do auta kufry a děti a všechno se nějakým zázrakem vešlo. Když jsme přijížděli do přístavu, přestalo foukat a pršet a vysvitlo sluníčko. Za přepážkou byl jiný pán, který nám bez řečí prodal obousměrnou jízdenku. Cesta na lodi byla příjemná.

Do Soluně se po nové dálnici jelo dobře a rychle, takže cesta trvala opravdu i přes nepřízeň počasí jen tři hodiny.

Adonisův kolega a kamarád Pavlos nás přivítal svým novým vínem a jeho manželka pro nás uvařila večeři. Potom nás zavezl do svého prázdného bytu, který nám dal k dispozici.

Druhý den za námi přijel Nikos, můj internetový známý, zde na blogu často komentující, a dělal nám milého průvodce po centru Soluně. Nebyla jsem zde poprvé, ale když s vámi jde někdo, kdo město dobře zná, vidíte ho trošku jinýma očima. Popili jsme pivo v malé taverně na tržišti, probrali aktuální česko-řecká témata a pak se rozloučili, protože nás čekaly ještě další návštěvy.

Náš let byl načasován na 5. hodinu ráno. Objednali jsme si před půlnocí taxíka telefonem a opravdu se vzbudili před třetí ráno. Janýsek nemohl vzrušením dospat.

Po cestě nám taxikář řekl že je od půlnoci stávka taxíků, ale neboť jsme ho objednali před půlnocí, objednávka byla přijata. Další kámen ze srdce byl dole. Jinak bychom se bývali na letiště bývali nedostali.

Na letišti v Praze bylo bílo. Děti výskaly nadšením a běhaly před halu, aby si sáhly na opravdovský sníh.

U rodičů nás čekalo krásné přivítání a teplá snídaně. Sice jsme byli všichni unaveni, ale rozhodli jsme se jet na Staroměstské náměstí, abychom se podívali na vánoční atmosféru, dokud je bílo. Děti byly v sedmém nebi a Adonis po svařáku taky. Jako jedinému z nás mu nebyla zima, neboť si na sebe vzal své kousavé vlněné prádlo z židovské čtvrti na Korfu, jehož obdobu se zde marně snaží sehnat.

A taky si libuje, jak je Praha jako z pohádky, jak se tu dobře jí a pije a při tom odpočívá, čte a pospává a je mu dobře. A mě taky. Všechny strachy jsou tytam. Hezké Vánoce.

linkuj.cz vybrali.sme.sk