na ostrově


Řekové jsou velmi teatrální a dramatický národ. Tomu odpovídají i Velikonoce. Největšími svátky tedy nejsou Vánoce, narození Ježíše, nýbrž Velikonoce, jeho smrt. A tahle smrt se slaví opravdu ve velkém stylu.

O velikonocích na Korfu už jsem tady na blogu napsala spoustu článků. Letos jsem měla ještě tu úžasnou možnost celé dění sledovat z průvodu, což mi zase změnilo maličko úhel pohledu. O velikonoční neděli, v 7.15, kdy většina obyvatel ještě spí, neboť do půlnoci sledovala mši na náměstí s ohňostrojem a pak šla večeřet velikonoční jídlo majiritsa, jsem byla nastoupená už u Metropolitního kostela, odkud jsme šli s dechovou kapelou do průvodu za místními pravoslavnými popy. Ten průvod vypadá tak, že v určitou hodinu musí být všichni na místě. Popové, pomocníci a kapela. Pak jdou slavnostně nastrojení popové vepředu, čtyři lidé pak nesou taková nosítka obložená květinami a za nimi jdou další pomocníci oblečení v takových šedých či modrých hábitech, nesoucí obrovské svícny bez svíček.

Takový průvod prochází za doprovodu dechových nástrojů městem a pak se vrací zpět ke svému kostelu. Před kostelem popové odslouží krátkou mši a průvod se rozchází. Kapela pak pokračuje k dalšímu kostelu a opakuje se totéž.

Brzy ráno na ulici nebylo ještě ani živáčka. Jen při konečné mši u prvního kostela lidé otvírali okna a přihlíželi se zapálenými svíčkami celému dění. Byla jsem překvapená, že i malé děti v kapele se křižovaly, i přesto, že nebyli přítomni jejich rodiče nebo paní učitelka.

Když jsme vycházeli ze třetího kostela, na ulici už bylo plno lidí popíjejících svoji ranní kávu a fotografujících si průvod. Slunce začalo příjemně hřát.

Sledovala jsem se zájmem pomocníky oblečené do těch divných hábitů. Většina z nich měla hábity umolousané a špinavé, jak je vždycky po skončení strčí někam na dno skříně a vytáhne zase za rok. Pod nimi byly zřetelné, ve většině případů, lesklé tepláky a ošmajdané sportovní boty. Při druhém průvodu jsem si všimla, že se jeden pomocník ještě před koncem mše rychle svléká, odhazuje svůj hábit na zídku kostela a upaluje pryč. Za chvilku jsem pochopila proč: při průvodu od dalšího kostela už stál zase v řadě v hábitu jiné barvy a nesl svícen jiného kostela. Napadlo mě, že tahle funkce bude asi placená, protože pochybuji, že by nosiče dělal někdo pouze ze sportu.

V úterý po velikonocích jsme měli ještě povinnost hrát v kostele svatého Spyridona, kdy se v 6 hodin odpoledne ukládá Spyridonovo tělo vystavované na stojáka v kostele celé svátky zpět do stříbrné rakve.

Kostel byl narván k prasknutí. Vzadu se tísnila kromě té naší ještě další dechová kapela a vepředu postávaly davy lidí. Spyridon stál za sklem, hlavu skloněnou na stranu a pozoroval dění kolem. Možná se těšil, až celý ten humbuk skončí. V kostele proběhla zpívaná liturgie a pak vzalo několik popů Spyridona ve schránce na nosítka a třikrát procházelo okolo kostela. Při tomto aktu se všichni křižovali. Za schránkou s mrtvým tělem šel další zástup popů a místní politická elita.

Obě kapely zahrály smutný pochod a Spyridon byl úspěšně uložen k delšímu odpočinku.

A tak skončily Velikonoce. Lidé se na ulicích sice stále ještě zdraví Christos anesti a Alithos anesti, takže se budu letos snažit vypozorovat, jak dlouhé to bude mít trvání, ale jinak už zase zavřely turistické krámy a místní obyvatelé se ještě na malou chvilku vrátili do zimního poklidu. Mandloně už odkvetly a jaro je v plném proudu. Tohle období je tady na Korfu pro mě to nejhezčí. Krásné počasí, ale pořád ještě klídek a prázdné pláže.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Příští rok budou pravoslavné Velikonoce začínat už 21.4. Už dlouhou dobu mě láká myšlenka, že bych sem zorganizovala na tuhle událost nějaký zájezd z Čech. Pokud byste měli zájem, napište mi na ostrovanka@bloguje.cz a když vás bude dostatek, zkusím něco vymyslet.

linkuj.cz vybrali.sme.sk