a policajti jen když se jim zachce

Pravda je, že se v Řecku krade, ale taky další pravda je, že se zde krade o hodně méně než v jiných zemích, třeba v Čechách.

Kradou politici, kradou občané na daních, kradou taxikáři, kteří nezapínají taxametr a účtují si nepřiměřené ceny a kradou restaurace a kavárny. O velikonocích jsem byla ve své nejoblíbenější kavárně na náměstí, pozvala jsem sestru s manželem a kamarády na ouzo a byla v šoku, když mi, bez předchozího upozornění, vystavili účet na téměř dvojnásobnou částku té, kterou tam normálně platím. Prý velikonoční ceny. Od té doby tuhle oblíbenou kavárnu bojkotuji a k bojkotu jsem vyzvala i všechny ostatní, se kterými jsem se zde tak ráda scházela.

Nedávno si na náměstí hrála Ofélie se svojí malou kamarádkou. Sedly si na trávníček, vedle pěstěných kytek, obehnaný nízkým zábradlím. Hrály si s panenkami a povídaly si. Tu ke mně přijde starší dáma, která sedí v mé bývalé oblíbené kavárně a povídá: „Můžete mi vysvětlit, proč si vaše děti hrajou na tomhle trávníčku, když je tu celé náměstí??“ „Ano,“ odpověděla jsem udiveně. „Je to jediný kousek zeleně, kde nejsou psí hovna a kde je nepřejede někdo na kole.“ Paní se na mě nevrle podívala:“ Tak ať okamžitě odejdou a okdud vlastně jste??“ „Do toho vám nic není,“ nedala jsem se. „A kdo jste vy? Vy jste od policie, že nás odsud vyhazujete?“ „Ano, jsem,“ odpověděla ta nepříjemná dáma. „Dobře, ukažte mi tedy svůj služební průkaz a děti pak hned opustí ten trávník,“ neměla jsem v úmyslu se nechat vyhodit. „Tsss...tak já zavolám policii,“ odpověděla paní s pěnou u pusy a šla si dopít svoji kávu.

V duchu jsem si pomyslila, že s policií asi moc nepořídí. Ale ošklivě jsem se spletla. Za dvě minuty u mě stáli dva strážníci v uniformách a poručili mi, abych okamžitě vyndala děti z té ohrádky. Snažila jsem si s nimi diskutovat, že přece jen sedí na trávě, že nikde není cedule, že se to nesmí a že všude jinde je to opravdu špinavé. Nepomohlo nic. Musím ale přiznat, že i když jsem byla naštvaná, docela mě pobavilo, že Ofélie měla svoji první policejní zápletku už ve svých pěti letech.

O pár dní později nás někdo vykradl v domě. Ano. Tady, v samém centru Kerkyry se k nám někdo vloupal, zatímco jsme šli s Adonisem na hodinu večer na procházku. Zřejmě to byl někdo, kdo nás zná, možná dokonce někdo ze sousedů. Prostě jen kopnul do dveří, které se otevřely, ukradl Adonisovi několik velmi drahých truhlářských nářadí a dvoje montérky, do kterých přístroje zřejmě zabalil, a zase odešel. Adonis na to přišel až druhý den. Byl z celé události úplně zničený. Samozřejmě šel vše ohlásit na policii. Tam se na něj podíval mladý policista trošku pobaveně. Pak típnul cigaretu do špinavého popelníku a na psacím stroji napsal protokol. Potom procedil mezi zuby, že to je opravdu škoda, že se takhle krade už i v Kerkyře a poradil Adonisovi, ať si koupí lepší zámek na dvěře...

linkuj.cz vybrali.sme.sk