Alespoň občas....
Negativismus z konce léta je pryč. V Praze, kde bylo tak nádherně, jsem si uhladila nervový systém a osvěžila chuťové buňky Plzní a začala se těšit zpět do teplých krajů. A že bylo proč. Letošní podzim je opravdu jeden z nejkrásnějších, jaký pamatuji. Kromě několika teplých deštíků a jižních fujavic tu je tak krásně, že se to opravdu těžko popisuje.

Podzimní paprsky hřejí, ale nepálí, mírný vánek si pohrává se spadaným listím, hladina moře se leskne jako zrcadlo a bílé obláčky pomalu plují kamsi do neznáma.

Nečekané dny školního volna se mi vlastně docela hodí. Nasedáme s dětmi do auta a jedeme navštívit kamarádku na jižním konci ostrova. Nejsem žádný milovník letních písečných pláží. Ovšem na podzim je taková písečná pláž úplně něco jiného. Písek je trochu navlhlý (skvělé na stavění bábovek), tolik se nelepí a hlavně nepálí. Na pláži není ani živáčka.

Děti radostně pobíhají sem a tam a výskají nadšením. Já si lehám na deku, pozoruji oblohu a naslouchám šplíchajícím vlnám, do kterých se pak vrhám.

Moře může mít ještě dobrých 19-20 stupňů. Dokonce i děti bez zbytečných průtahů skáčou do vln a plavou. Tyhle nádherné chvíle mne zbavují obav z nedostatečného vzdělání, ze špatné ekonomiky a zlosti z všudypřítomného nepořádku. Opět si uvědomuji, jak jsem tu šťastná...

linkuj.cz vybrali.sme.sk