Thierry (přidáno umělcovo video...)
O Thierrym jsem se před rokem zmiňovalazde
. Tehdy jsem ještě netušila, že se z něj stane Ostrovní figurka z mých nejoblíbenějších.

Se svojí kytarou a foukací harmoniku kolem krku sedí před supermarketem Dimitra v centru města, vedle sebe krabicové víno a před sebou futrál. Po roce tvoří už téměř neodmyslitelnou součást korfské ulice. Zpívá písně v angličtině a francouzštině a jeho sametový hlas vyzývá ke krátkému zastavení.

Když Thierry jednou za čas zmizí, neznámo kam, ulice jako by osiřela. Pak se zase vrátí a Korfané ho srdečně vítají „doma“. Thierry si naklonil nejen místní obchodníky, kteří nejen že na něj nevolají policii a nevyhazují ho z jeho místa, ale dokonce mu sem tam hodí pár drobných. Policie, když přijede za nějakým jiným účelem, mu vždy doporučí, ať se na deset minut stáhne a přijde zase, až oni odejdou.

Kolem Thierryho se neustále vyskytuje skupinka studentů, možná bude spíš pravdivější říci krásných studentek. Chlapci si přinášejí z domova své kytary a tahací harmoniky a muzicírují s ním, dívky s ním konverzují o hloubkách lidské duše, při tom se k němu naklánějí a dívají se mu zblízka do očí.

Thierry okouzluje svým charismatem. Na první pohled vypadá jako bezdomovec, má mastné delší vlasy sčesané na pěšinku, zkažené zuby, v ruce balenou cigaretu a téměř vždy je cítit laciným vínem. To ovšem nic nemění na jeho šarmu.

I já se u něj sem tam zastavím na kus řeči, ale protože pro něj je ulice jeho práce, nechci ho zdržovat, tak si většinou jen zamáváme. Včera jsem ho ale potkala odpoledne na náměstí. Seděl sám na nehezkém pomníků sedmi Jónských ostrovů, vedle sebe krabici s vínem, kytaru a v ruce cigaretu. Díval se někam do dálky, takže mě zpozoroval až když jsem přišla k němu a pozdravila ho.

„Co tu děláš?“ ptám se celkem zbytečně. „Odpolední rozjímání,“ odpovídá Thierry. Ptám se ho, kde byl, když tuhle na měsíc zmizel a kam vůbec jezdí a kde bydlí. Vypráví mi svůj životní příběh:

Na ulici hrával od vých čtrnácti let, jen tak pro radost. Vždycky si hraním i dost slušně vydělávaljednou ho však jeden obchodník, před jehož krámem hrál, poprosil, zda by mu neumyl výlohu. Thierry se pustil do práce a jak tak stál za výlohou, poznávali ho všichni lidé z městečka a někteří ho prosili, aby pak přišel umýt výlohu i jim. A tak Thierry začal umývat výkladní skříně v celém Montpellier, až už mu na to přestaly stačit síly, tak si zavolal pár mladíků na pomoc a jeho podnikání se rozjelo do obřích rozměrů, takže přestal hrát a začal vydělávat velké peníze.

V té době se seznámil se svojí tehdejší manželkou a zplodil syna. Jenže po několika letech skvělého živobytí zjistil, že mu něco chybí.... Ulice. Hraní na ulici.

Manželka si mezitím našla někoho noblesnějšího a tak jí Thierry dal dům a všechny peníze a začal zase hrát. Jezdí kam chce, dělá si co chce, seznamuje se se spoustou lidí a je mu dobře.

Takže k otázce, kde byl v létě a minulý měsíc? V létě si sjel do Itálie a pak do Maroka. Teď nedávno navštívil pár přátel v Soluni a za měsíc musí vyrazit do Francie rozloučit se se synem, který se stěhuje do Kanady. Pak ještě neví, ale na Korfu se bude vracet. Našel tady jednu spřízněnou duši...

Už už jsem byla nachystaná poslechnout si nějakou pikantní příhodu o osudové lásce, ale Thierry mě přeběhl a řekl, že ta paní má 86 roků, je Arménka hovořící vynikající francouzštinou a je tak úžasná, že by mu chyběly jejich hovory, kdyby odjel nadobro....

Přesto všechno má jednoho dne v plánu odjet do Indie a tam už zůstat. Ale až přijde čas a ten ještě nenastal.

Na chvilku jsem se zamyslela a mezitím k Thierrymu přišla skupinka mladých lidí. Kluci šli koupit gyros a děvčata si sedla vedle něj. Krásná, snad osmnáctiletá Řekyně si sedla do Tureckého sedu na pomník, dívala se mu do očí a začali si povídat...

Rozloučila jsem se a začala hledat Ofélii, která lezla někde po stromech. Byl čas na návrat domů...

Na video se lze podívat
zde

linkuj.cz vybrali.sme.sk