a řecká krize

Probuzení do slunečného rána, když není žádný spěch, je jedna z nejlepších věcí, kterou znám. Navrhla jsem Adonisovi, který po ránu sleduje divoké zprávy o řecké krizi, že bychom mohli vyrazit na procházku.

Chodíváme rychlou chůzí okolo moře až k větrnému mlýnu a zase zpět. Po cestě se většinou potkáváme s těmi samými lidmi. Rozdělujeme je na „ranní a večerní“ chodce. Potkali jsme profesora němčiny Hanse s jeho řeckou ženou, Lefterise, jehož děti chodí s Janýskem plachtit, s jeho švýcarskou ženou. Holanďanku Marion se sluchátky v uších a Adonisova učitele ze základky, který šel pomaličku, s cigaretou v jedné a korálky komboloi v druhé ruce.

S každým jsme se zastavili na kus řeči. Modré moře se v ranním slunci nádherně třpytilo.

Po cestě zpátky jsem se chtěla zastavit v bance. Pokračovali jsme tedy svižným krokem až k náměstí, ale budova banky byla zavřená. Apergia, bylo napsáno na dveřích. Stávka. Ten samý nápis byl na budově telefonní společnosti i na dalších bankách, zatímco všechny kavárny na pěší zóně o kousek vedle byly narvané k prasknutí.

Lidé vystavovali své tváře ranním teplým paprskům, upíjeli kávu, pokuřovali a vesele si povídali. Za rohem vyřvávala hudba a v květináčích byly zapíchnuty dva sprejem nastříkané transparenty, které hlásaly něco v tom smyslu, že už máme dost všech škrtů. U transparentů ale nikdo nebyl.

Šli jsme s nepořízenou směrem k domovu a potkávali další a další spousty známých. Nakonec jsme uviděli pána z banky, do které jsme chtěli jít. Běžel po ulici v teplákové soupravě a mával na nás. Když doběhl k nám, zastavil se na slovíčko. Ptali jsme se ho, proč je dnes stávka. Pokrčil rameny a řekl, že on stávkovat nechtěl, ale co se dá dělat. Adonis se ho ptal, jaká je situace a bankovní pán říkal, že se toho hrozně namluví a vlastně se nic moc neděje. Všichni pořád propadají panice a všechno je úplně v pohodě. Pak se s námi vřele rozloučil, řekl, ať přijdeme zítra a běžel dál.

A tak jako se dá zvyknout na všechno, dá se zvyknout i na časté stávky a využít je ke svému prospěchu, ať už zdravotnímu či společenskému. A dokud si lidé budou užívat života a usmívat se na sebe na ulici a nebudou propadat zoufalství, bude se dát i ta krize snad ve zdraví přečkat.

linkuj.cz vybrali.sme.sk